Naši se v Meranu neztratili
V neděli 25. září se v severoitalském Meranu běžel 72. ročník Gran Premio, steeplechase kategorie Gd-1 na 5000 metrů.
V poli patnácti koní byla i dvojice našich, připravovaná trenérem Josefem Váňou, šestiletý BUDAPEST(ž.Bartoš) ze stáje Jasna a pětiletý IMPREZER(ž.Kousek), běhající v barvách Stáje Evi-Váňa.
Suverénně o pět délek zvítězil francouzský CHERCHEUR D´OR v jehož sedle byl žokej James Reveley, před ZARKALI(Philip Carberry) a naše dvojice v pořadí BUDAPEST-IMPREZER získal třetí a čtvrté místo. Teprve pátý byl nejlepší z domácích KANDINSKIY(ž.Romano), šestý mladý Josef Váňa v sedle italského ALPHA REALE a dostih dokončila ještě další čtveřice koní.
BUDAPEST byl loni v tomto dostihu druhý a nejlepších výsledků naši dosáhli v polovině minulého desetiletí, když v roce 2004 zvítězil pětiletý MASINI a o dva roky později KOLORADO, oba z Wrbna Racing. Druhý jmenovaný proběhl jako první cílem i v roce 2007, ale byl diskvalifikován pro nedodržení kurzu dostihu, když jezdec v závěru zamířil do nesprávné cílové rovinky.

Odešel Václav Svoboda
4. srpna se v Říčanech konalo rozloučení s panem Václavem Svobodou, který zemřel v neděli 31. července ve věku nedožitých 77 let.
Pan Václav Svoboda pracoval na Xaverově v padesátých letech jako dostihový jezdec a pětkrát startoval ve Velké pardubické. V té době zde působil jako trenér Josef Dobeš a jako jezdci také Stanislav Beránek a Josef Vavroušek.
Jeho osudovým koněm byl Letec, se kterým se pokoušel ve Velké pardubické uspět čtyřikrát. V roce 1952 byli spolu třetí, za dvojicí Vítěz II(Miloš Svoboda) a Brouk, o rok později dostih nedokončili, v roce 1954 byli čtvrtí za Unkas(Ing.Raimond), Vítěz II a Geroj-Dan a v roce 1955 dosáhli cílem jako poslední, desátí.
V roce 1956, když vykonával základní vojenskou službu, jej zastoupil v sedle Letce Josef Vavroušek a Velkou pardubickou vyhráli.
Naposledy Václav Svoboda ve Velké startoval v roce 1959 v sedle polokrevné klisny Tornáda a cíle dosáhli jako šestí.
V sedle Letce vyhrál Václav Svoboda dvakrát v letech 1952 a 1953 Velkou karlovarskou steeplechase a v sedle klisny Pastela v roce 1959 Velkou xaverovskou steeplechase.
Čest jeho památce.
Milan Tůma

Zemřela Eva Palyzová
Ve středu 6. července skončila životní pouť jedné z legend našeho turfu, paní Evy Palyzové.
Patřila k největším osobnostem poválečné éry, výborná jezdkyně, především překážkových dostihů, později úspěšná trenérka.
Narodila se 17. září 1935 v Praze. Rodina pocházela z Popovic u Brandýsa nad Labem, kde prožila své dětství.
V deseti letech dostala od rodičů poníka. Ve dvanácti letech začala jezdit na jízdárně ve Staré Boleslavi.
Později v letech 1950-1953 byla dorosteneckým mistrem republiky v parkurovém skákání a v roce 1954 druhá v soutěži žen.
Již jako třináctiletá a čtrnáctiletá startovala v neoficiálních dostizích, v dnešní terminologii dostizích neregistrovaných koní.
V roce 1952 již měla licenci a začala jezdit opravdové dostihy. V tomto roce absolvovala tři steeplechase, v sedle polokrevného hnědáka jménem CÍL. Hned první dostih v barvách Grafostroje Mělník 29. června v Nymburku vyhrála, 7. září byla v Chlumci nad Cidlinou druhá a druhé místo získala i 21. září v Ceně krále Jiřího z Poděbrad na poděbradské dráze. V tomto dostihu byl jejím soupeřem Ing. Ludvík Raimond, později vítěz Velké pardubické, který dostih dokončil čtvrtý a také Viktor Čahoj, pozdější žokej a vítěz St.Leger s Masisem.
První velká vítězství získala na pardubické dráze, když v letech 1954 a 1955 vyhrála s klisnami Toska a Salajka Memoriál kapitána Rudolfa Poplera.
To ještě pod dívčím jménem Eva Vítová. V roce 1953 se při dostizích v Lysé nad Labem seznámila s Ferdinandem Palyzou, jezdcem z Opavy, a v roce 1956 se stali manželi.
Ve Velké pardubické startovala celkem osmkrát, poprvé v roce 1959 s výbornou klisnou VANDA II. Nepovedl se jim start, zdrželi se a hned na druhé překážce měli pád, po kterém byla jezdkyně sanitkou odvezena do nemocnice.
V roce 1965 sahala s CAVALETEM po vítězství, ale v závěru byli předstiženi klisnou Mocná v sedle s Františkem Vítkem.
O dva roky později s HARLEKÝNEM měli pád na Velkém vodním příkopu a později také na Havlově skoku a dostih dokončili jako sedmí.
V roce 1969 s BLANKYTEM měli pád na Taxisu a dostih nedokončili.
O rok později znovu s HARLEKÝNEM dokončili po pádech na Hadím příkopu a Havlově skoku dostih jako jedenáctí.
Poslední tři Velké pardubické startovala v sedle METÁLA. V roce 1971 bojovali o vítězství s legendárním Korokem a získali druhé místo, dvě délky za vítězem.
O rok později byli po pádu na Velkém anglickém skoku čtvrtí a v roce 1973 dostih nedokončili po chybě na Taxisu.
Byla velmi úspěšnou překážkovou jezdkyní, za kariéru získala na překážkách celkem 103 vítězství a řadu dalších i v rovinových dostizích.
Na pardubické dráze mnoho vítězství nezískala, kromě dvou prvenství v Poplerově memoriálu ve svých začátcích vyhrála v roce 1967 s Blankytem dnešní Úvodní cross country.
Naopak velmi úspěšná byla na jiných závodištích. Šestkrát zvítězila ve Velké benešovské steeplechase, v letech 1968-1972 pětkrát za sebou, s Blankytem, dvakrát s Harlekýnem a dvakrát s Metálem a ještě v roce 1975 s Mac Loyem. Prvomájovou vyhrála dvakrát s Metálem, Albertovskou cross country s Harlekýnem, Velkou pražskou steeplechase s Blankytem, Velkou karlovarskou steeplechase s Metálem, a v padesátých letech s Vandou II Velkou poděbradskou, Velkou oderskou a Velkou olomouckou steeplechase, ve které zvítězila i v letech 1968-1970, dvakrát s Harlekýnem a jednou s Blankytem.
V roce 1960 byla amatérskou šampionkou ve steeplechase, v roce 1968 byla první v šampionátu aspirantů, o rok později opět mezi amatéry a v roce 1973 získala šampionát profesionálních jezdců.
Jako jezdkyně ukončila kariéru v roce 1975, kdy startovala devětkrát ve steeplechase a pětkrát zvítězila, dvakrát byla druhá, jednou čtvrtá a jednou pátá. Všech pět vítězství získala v sedle skvělého tmavého hnědáka sovětského chovu jménem MAC LOY. Byli spolu také čtvrtí na pardubické dráze v srpnovém kvalifikačním dostihu za trojicí Punč, Nica a Marquis.
Poslední start absolvovala 12. října na pardubické dráze v sedle Postamenta v Memoriálu kapitána Rudolfa Poplera, cílem proběhli jako pátí. Poslední vítězství zaznamenala 13. července v sedle Mac Loye ve Velké benešovské steeplechase, když předtím spolu zvítězili v Lysé nad Labem a třikrát ve Velké Chuchli, kde získali prvenství i ve Velké pražské steeplechase.
Přestože měla žokejskou licenci ještě další dvě sezóny, již se na dráze v dostihu neukázala.
Jako trenérka získala pětkrát šampionát v dostizích přes proutěné překážky. Její svěřenci nezískali klasický titul, v roce 1977 byla v Derby Eliona druhá, ale řada koní patřila k naší elitě a vítězili v dalších velkých dostizích.
Úspěšným jezdcem a trenérem byl i její manžel Ferdinand Palyza, který v roce 1953 s polokrevným Junákem vyhrál Velkou pardubickou a v jejich díle úspěšně pokračuje syn Jan Palyza, taktéž bývalý amatérský dostihový jezdec, trenér a v současné době pořadatel dostihů v Lysé nad Labem.
S paní Evou Palyzovou se rodina a dostihová veřejnost rozloučili 15. července ve smuteční síni v Lysé nad Labem. Čest její památce.
Milan Tůma

PS: Dovětek autora:
Paní Evu Palyzovou jsem poprvé osobně poznal v srpnu, o prázdninách v roce 1961. Tehdy jsem jako dvanáctiletý, ještě s dalšími, chodil do svítkovských stájí a na závodiště, dívat se na trénink koní před tvz. „Výběráky“, které se konaly v neděli 6. srpna.
Pamatuji jak paní Eva jezdila dva polokrevné koně. Byla to tehdy ještě pětadvacetiletá, sympatická a krásná mladá „holka“ a všem nám klukům se velmi líbila. Dokonce jsem s ní i pár vět prohodil. V neděli potom byla s populárním vraníkem Gríšou ve steeplechase čtvrtá, v dostihu, který vyhrál bělouš Opál s Františkem Vítkem, druhá byla Koruna se Stanislavem Bártou a třetí domácí pardubický Petrus s jezdcem Matysem, v závěrečných proutkách pro polokrevné koně potom Eva s klisnou Norma II zvítězila.