Překážky musí koně lákat

11. červenec 2016

ROZHOVOR: Václav Žižka, asistent stavitele tratí pro MČR ve všestrannosti

Velkou událostí bude na přelomu prázdnin Mistrovství České republiky ve všestrannosti. Do Pardubic se poprvé sjedou v jeden čas a na jedno místo jezdci ve všech kategoriích – od dětí až po seniory, jednotlivci i družstva. Stavitelé tratí si musí poradit se sedmi variantami kurzů a vybudovat na 150 překážek. Pravou rukou stavitele Marcina Konarskiho, s nímž jsme rozhovor nabídli nedávno, je jeho asistent VÁCLAV ŽIŽKA. A právě s ním jsme si povídali o přípravě překážek i o technické náročnosti jednotlivých tratí.

Dnešním trendem jsou hlavně skoky bezpečné, korektní pro koně. Trať se pak stěžuje technikou jízdy. Například ve dvou hvězdách (stupeň obtížnosti – pozn. red.) je připraven seskok, po kterém po čtyřech cvalových skocích následuje překážka posunutá o 30, možná 40 stupňů. Bude záležet na jezdci, jak toho koně na překážku navede, aby ji přesně na středu skočil a pokračoval dál.

Mluvili jsme o tom, že se zvyšuje bezpečnost překážek. Čím a jak?
Tím, že překážky stavíme oblé. Snažíme se, aby překážky kopírovaly tvar klády, protože kůň takový oblouček skáče nejlépe a nejbezpečněji. Marcin Konarski mě učí stavět ty skoky právě takhle. Cílem je, aby překážky byly korektní, aby lákaly koně je překonat. Nesmí to být překážka, která koně vyděsí. A budu zase tlumočit pana Konarskiho – překážka má působit mohutně a musí v koni vyvolávat pocit, že tu překážku chce překonat. Nesmí to být překážka, která koně překvapí. Kůň má v krosu dvě, maximálně tři vteřiny, aby se s tou překážkou seznámil. Jezdec si trať projde několikrát, takže tu trať zná, ale kůň ji poprvé vidí, až když cválá v krosu. Opravdu pak má ty dvě - tři vteřiny na to, aby se rozhodl, odkud si to odskočí.

Ale je to hodně i o technice jezdce…
Samozřejmě. Jezdec musí koně přivést správně a správně ho „řídit“.

Kolik původních skoků na pardubickém závodišti využijete, a naopak kolik jich nově budujete?
Snažíme se využít co nejvíc z těch původních překážek. Na některých se ale samozřejmě podepsal zub času, takže je musíme zrenovovat, anebo úplně znovu postavit. Například jsme úplně zrenovovali vlčí jámu, nebo třeba vodu. Jiné překážky jsme museli zrušit úplně a nahradit je překážkami novými. Takových jsou přibližně tři čtvrtiny.

Připravujete trať pro dvě soutěže poníků, pro stupně Z, ZL, L, jedna a dvě hvězdy… Které pasáže z jednotlivých tratí považujete za nejzajímavější?
Pro poníky se nesnažíme dělat nějakou příliš náročnou trať. Jsou to děti, takže je to o tom, aby pokud možno všechny děti tu trať překonaly, aby byla bezpečná a poníci ji s chutí skákali. Zajímavé budou asi kombinace dvou domečků, kde je máme postavené do mírného obloučku na nějakých šest cvalových skoků. V soutěži L bude třeba atraktivní už zmiňovaná vlčí jáma, kde je zajímavá a technicky náročná kombinace. Ze dvou hvězd možná upozorním na zajímavou kombinaci v prostoru u startu Velké pardubické. Určitě lákavá bude také military voda ve dvou i v jedné hvězdě, kde se skáče přes překážku umístěnou ve vodě. Bude se skákat přímo do vody, přes překážku ve vodě, a vyskakovat z vody přes další překážku. Bude tu spousta takových zajímavých pasáží. Naopak ale budou i takové pasáže, kde koně můžou v klidu cválat a maličko si vydechnout. A potom zase přijde další technická pasáž. Pan Konarski vymyslel tři nebo čtyři místa, která jsou technicky hodně náročné. A pak hned následují příjemné překážky, aby kůň zase dostal chuť cválat a skákat.

Marcin Konarski přiznal, že si trať vždy představuje z pohledu jezdce, ze sedla…
Je to tak, všechno si v hlavě přehrává. Pro mě byla velká zkušenost být u toho od začátku. Když do Pardubic přijel, měl už samozřejmě nějaký plán v hlavě. Pak jsme vzali kolečko, od startu jsme šli po dráze, on si upřesňoval, kudy tu trať povede, jaké tam dá překážky, občas nějakou o kousek posunul nebo pootočil… Být u zrodu těchto tratí byla pro mě velká škola.

Vymyslet trať není jen o tom namalovat ji na papír, ale hlavně vyrobit překážky a postavit je. Jaká řemesla vlastně musíte ovládat?
Řemesel hodně. A taky je potřeba šikovné ruce a přemýšlet u toho. A protože některé skoky potřebují stabilní konstrukce, je zapotřebí šikovný svářeč. Pak už je to tesařina, truhlařina – takže práce s motorovou pilou, hoblíkem, maflem… Mnoho mobilních skoků vyrábí zaměstnanci závodiště, bez nich by to šlo jen těžko.

Mistrovství ČR ve všestrannosti

Mistrovství ČR ve všestrannosti

Mistrovství ČR ve všestrannosti



Česká pojišťovna AGROFERT Pardubický kraj Pardubice Česká republika

Novinky e-mailem

Přejete si dostávat novinky do Vaší e-mailové schránky? Vyplňte následující formulář.

Novinky e-mailem

Agrofert park

  • +420 466 797 111
  • Mapa a kontakty

© 2016, Dostihový spolek, a.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑