ROZHOVOR: Michael Skalický

01. březen 2016

ROZHOVOR: Michael Skalický

Rozhovor s místopředsedou představenstva Dostihového spolku a.s. Michaelem Skalickým o jeho rozhodnutí skončit na pozici ředitele. Jak se dívá zpětně na své působení ve společnosti? A co ho čeká dál? Ptal se Pardubický deník a my si dovolujeme rozhovor převzít.

Není úplně běžné, aby vrcholový manažer dobrovolně odcházel z firmy, kterou se mu podařilo vzkřísit z popela. Přesto se Michael Skalický pro tento krok rozhodl. Ke konci června chce na vlastní žádost skončit na pozici ředitele Dostihového spolku, který provozuje pardubické závodiště a pořádá mimo jiné i jeden z nejslavnějších dostihů planety – Velkou pardubickou.

„Když jsem na pozici ředitele Dostihového spolku nastupoval, měl jsem za úkol dát tuto firmu do pořádku. Tehdy nebyla v jednoduché situaci. Mým prvotním úkolem byla její ekonomická stabilizace, ale bylo nezbytné vyřešit i další problémy. Po loňské Velké pardubické jsem začal mít pocit, že firma už funguje tak, jak by měla, naprosto standardně, a to z vnitřního i vnějšího pohledu. Výrazně se zlepšil také její ekonomicko-provozní stav. Když nám pak chodily pozitivní reakce na to, jak skvěle jsme zvládli loňskou Velkou pardubickou a že to byl jeden z nejpovedenějších ročníků v její historii, nemohl jsem se zbavit pocitu, že má mise v Dostihovém spolku se chýlí ke konci," řekl Deníku Michael Skalický.

„Společnost je stabilizovaná, její chod to určitě neovlivní. Michael Skalický chtěl skončit již dříve, ale nakonec jsme se dohodli, že zůstane ve své funkci, dokud nevybereme jeho nástupce. Budeme ho také žádat, aby po svém odchodu z funkce ředitele zůstal v představenstvu společnosti," uvedl náměstek pardubického primátora a současně člen představenstva Dostihového spolku Jan Řehounek.

Ředitel pardubického Dostihového spolku Michael Skalický chce skončit! Z vlastní vůle.
Překvapivý konec! MICHAEL SKALICKÝ chce po třech letech odejít z pozice ředitele Dostihového spolku, který provozuje pardubické závodiště a je rovněž pořadatelem slavné Velké pardubické.

Úspěšný manažer chce většinou ve funkci zůstat a rozvíjet své další plány. Proč tedy odcházíte z funkce ředitele Dostihového spolku z vlastní vůle?
Mám to tak prostě nastavené. Možná to někdo nemůže pochopit, ale pro mě je výzvou přijít do firmy, která nefunguje a snažit se ji postavit na nohy. Ve chvíli, kdy to dobře dopadne a člověk by měl sklouznout do nějaké běžné rutinní provozní činnosti, cítím, že se pomalu poohlížím po něčem jiném.

Ostatně, není to poprvé, co jste se pro tento krok rozhodl.
Přesně tak. Stalo se to už v případě neziskových organizací SKP-Centrum či CEDR nebo v regionální rozvojové agentuře. Když jsem tehdy do ní přišel, bylo zadání ji buď rozhýbat, nebo její činnost ukončit. Těší mě, že všechny organizace, kterými jsem jako krizový manažer prošel, dodnes fungují jako normální, standardní společnosti. To bych si samozřejmě přál i v případě Dostihového spolku.

V současné době se kolem tohoto vašeho kroku rodí spousta fám a jistě celá řada jich ještě přijde. Některé tvrdí, že končíte kvůli politickým tlakům, jiné kvůli ekonomické situaci, další kvůli rozporům s vlastníky. Můžete tyto fámy vyvrátit?
Jasně, u piva se vyřeší spousta věcí. Rozhodně popírám, že bych v Dostihovém spolku končil kvůli nějakým politickým tlakům, ekonomickým problémům společnosti nebo rozporům s vlastníky. To tak prostě není. Je pravdou, že se mě na tato témata různí lidé ptali a někteří by je možná i rádi viděli jako důvod mého odchodu. Opravdu je musím zklamat. Věřím tomu, že spousta lidí prostě nechápe, proč by někdo chtěl dobrovolně odejít z organizace, která konečně začala fungovat tak, jak by měla, ale já to tak zkrátka mám. Není to žádný rozchod ve zlém. Svědčí o tom i fakt, že po představenstvu Dostihového spolku, kde jsem tento svůj úmysl oznámil, mi jeden ze zástupců majoritního vlastníka, tedy města, nabídl možnost další spolupráce, byť v trochu jiné roli. Určitě i já osobně mám zájem s městem nadále spolupracovat.

Ve funkci ředitele Dostihového spolku jste musel zdolávat spoustu překážek. Co byl pro vás pověstný Taxis?
Na to se nedá jednoduše odpovědět. Na fungování Dostihového spolku se podepsaly zvláštní vztahy, které tam pěstovala některá minulá vedení. Když jsem do této firmy přišel, byla v takovém rozkladu, že se divím, jak se nám vůbec mohlo podařit ji dát znovu dohromady. Řada partnerů vnímala Dostihový spolek jako neseriózní, nespolehlivou společnost, kde neplatí skoro nic, na čem se s ní dohodnete. Byl jsem z toho tehdy dost překvapený. Stejně tak i z vnitřních bojů ve firmě, které byly velmi intenzivní. Někteří lidé se dokonce bavili tím, jak společnost rozkládají zevnitř. Ve značném nepořádku byla i ekonomika Dostihového spolku. Věřte, že nám dalo opravdu hodně práce, než se nám ho povedlo stabilizovat.

Platí tedy, že byste Dostihový spolek měl vést jako ředitel do konce června?
Ano. Do funkce ředitele jsem byl zvolen valnou hromadou, která by ze zákona měla být svolána do konce června. Rozhodně nechci z boje utíkat dříve. Budu rád, když bude do té doby vybrán nástupce, kterému bych postupně celou agendu předal.

Jaké předpoklady by podle vás měl mít váš nástupce?
Měl by to být člověk, který si je jistý tím, co dělá. Neměl by se nechat ovlivňovat okolním prostředím, měl by si umět prosadit svůj názor a stát si za ním. Tlaky kolem dostihového sportu jsou velmi silné, ať už od různých lobbistických skupin nebo přímo od koňáků, kteří mají ambice do dění v Dostihovém spolku mluvit a mají pocit, že závodiště a dostihy, které se tu pořádají, jsou jejich. Přitom ale většinovým vlastníkem Dostihového spolku je město Pardubice…

Měl by být váš nástupce 
z „koňského" světa?
Osobně jsem přesvědčen, že by naopak neměl být z „koňského" světa. Kolegové, kteří se v tomto světě pohybují a znají specifika pořádání těchto akcí, v Dostihovém spolku jsou. Ředitel této společnosti by však měl mít jistý manažerský nadhled. Pokud bude do „koňského" světa příliš vtažený, nebude mít od něj určitý odstup. Ten je pro úspěšné vykonávání této funkce také potřeba.

Co vás v nejbližší době ve funkci ředitele pardubického Dostihového spolku ještě čeká?
Určitě mě čeká rozběhnutí nové sezony. Momentálně vedeme jednání s různými partnery, uzavíráme smlouvy, spolupracujeme s Jockey Clubem České republiky na přípravě termínové listiny, chystáme celý areál závodiště i dráhu tak, aby byly opět skvěle připraveny. Na první pohled se může někomu zdát, že v době, kdy se na závodišti nekonají žádné akce, vlastně nemáme co dělat, ale ono to je přesně naopak. V tuto chvíli je před námi z provozního hlediska vlastně nejvíc práce.

Co by podle vás pardubické závodiště potřebovalo a co mu podle vás zatím ještě chybí?
Plno lidí mluví o tom, že Velká pardubická je rodinné stříbro Pardubic a jak moc tento slavný dostih pro ně znamená. Občas však mám dojem, že je to pouze fráze a že jen málokdo si uvědomuje skutečnou hodnotu této tradiční akce. Ono to člověku dojde asi až ve chvíli, kdy se stane její součástí. Vždyť Velká pardubická úspěšně přežila dvě světové války! A zájem o ní byl v každém režimu! Odráží v sobě obrovský kus historie, kterou naše země prošla. I dějiny slavného dostihu utvářelo několik generací. Když si tohle všechno připustíte, tak je jasné, co za poklad Velká pardubická je a že je potřeba o něj neustále pečovat, hýčkat a snažit se ho posouvat někam dál.

Není škoda, že s tímhle pokladem město nějak víc nepracuje?
Ono je to velmi složité. Fungování města má své mechanismy, které je nejprve potřeba pochopit. A to nějaký čas zabere. Pak přijdou volby a do vedení města se dostanou jiní lidé, kterým chvíli trvá, než se v nové situaci zorientují… Obecně je ale dobře, když si vedení města uvědomí, jaký klenot drží v ruce. Pak se s ním dá i pracovat. Na Velkou pardubickou pravidelně jezdí vrcholní představitelé státu, velvyslanci různých zemí, špičky byznysu. A právě dostihy mohou být vhodnou příležitostí s nimi neformálně pohovořit, navázat nové kontakty a ty pak ve správnou chvíli použít.

Měl by tímto způsobem pracovat i Dostihový spolek?
Přesně o to jsme se snažili. Vycházeli jsme z předpokladu, že dostihy jsou velmi hodnotnou zábavou. V době, kdy jsem byl na postu ředitele, jsme se nikdy nikomu nepodbízeli, nelákali ho na nějaké akční slevy, protože jsem o přesvědčen o tom, že pardubické závodiště si takové jednání už z úcty k jeho historii nezaslouží. Možná, že nárůst nových partnerů nebyl zpočátku tak dynamický, ale touto cestou jsme přivedli řadu dlouhodobých partnerů, kteří si k závodišti a akcím, co se zde konají, našli vztah. A to se třeba nejprve objevili jako hosté v některé z lóží, pak je napadlo, že by si na jeden dostih mohli pronajmout lóži svou a v dalším roce už měli chuť se stát partnery pro celou sezonu. Dříve se stávalo, že na některé dostihy nebyla úplně plná ani jedna tribuna, dnes už máme slušně zaplněné i na rámcové dostihy dvě a v případě sledovanějších akcí i tři. Jsem rád, že se nám to těmito postupnými kroky povedlo. Ale samozřejmě je věcí nového ředitele, jak se k této naší filozofii postaví. Třeba se vydá úplně jiným směrem…

A kam byste se chtěl ubírat dál vy? Přemýšlíte, co dál?
Zatím na to nemám moc čas, protože mě plně zaměstnává příprava nové sezony na pardubickém závodišti. Ale určitě bych se chtěl do budoucna věnovat nějakému svému rozvojovému projektu. Láká mě mezinárodní spolupráce v oblasti, v které už jsem v minulosti působil. Ale v tuto chvíli je předčasné o tom hovořit. Poté, co skončím na postu ředitele Dostihového spolku, se chci alespoň maličko nadechnout, vyrazit na dovolenou a pak se porozhlédnout po tom, co by mě bavilo dál.



Česká pojišťovna AGROFERT Pardubický kraj Pardubice Česká republika

Novinky e-mailem

Přejete si dostávat novinky do Vaší e-mailové schránky? Vyplňte následující formulář.

Novinky e-mailem

Agrofert park

  • +420 466 797 111
  • Mapa a kontakty

© 2016, Dostihový spolek, a.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑