Bavila nás profese toho druhého, měli jsme k ní úctu a měli jsme ji rádi

30. červen 2015

ROZHOVOR: Lída Vlášková o Kamilu Kuchovském

V sobotu 27. června 2015 uplynulo 75 let od narození čtrnáctinásobného účastníka Velké pardubické, všestranného jezdce, trenéra a kováře Kamila Kuchovského. Na život s ním zavzpomínala jeho partnerka, herečka Východočeského divadla v Pardubicích Lída Vlášková.

Na Kamila by se dalo vzpomínat velmi dlouho, protože on byl člověk, který si rozuměl se všemi lidmi, se kterými se potkal. Všichni ho brali jako svého. Pro mě byl v jedné věci zářný. On od dětství neměl lehký život. Maminka mu umřela velmi brzo, navíc rodiče jeho tatínka maminku moc nebrali, protože byla z nižšího rodu. A nikdy taky nevyhrál Velkou pardubickou. Vždycky říkal, že spíš připravoval koně pro někoho druhého. Ale já z něj NIKDY necítila ani tón zahořklosti, naopak – to byl člověk, který všechno a všechny lidi chápal… a jeho historky? Dodneška si vyprávíme jeho historky od koní a já mu jsem za to vděčná, kromě toho že máme spolu syna. Kamil odešel velmi brzo, syn bohužel tím pádem ve čtyřech letech ztratil otce, ale to, že zrovna tohohle otce měl a že na něj můžeme takhle vzpomínat, to je pro nás oba velmi bezva.

Ondra si na tátu pamatuje?
Pamatuje si jen velmi matně. My jsme oba měli garsonku a nemohli jsme s miminem a dvěma psy bydlet v jedné garsonce. Kamil k nám denně chodil, takže Ondra si pamatuje třeba jak si táta balil cigarety. Anebo si pamatuje, že jsme si na Štědrý den připili třeba šampaňským, a když jsme pak šli kolem stánku na stanici autobusu, kde se prodával i alkohol, malej Ondra ukázal ručičkou na láhev a zakřičel „Táta!“… tak jsem říkala Á je, a máme tatínka alkoholika, což samozřejmě pravda nebyla ani náhodou (smích). Dneska je Ondrovi dvaadvacet let a hodně mluvíme o tom, jak mu táta vlastně chybí.

Jak jste se seznámili? Vy z divadla, Kamil z koňského světa…
Já jsem o něm věděla, pak mi řekl, že on o mně taky, protože chodil za naším osvětlovačem do kabiny, takže mě znal z jeviště. Seznámili jsme se velmi kuriózně, když jsme jeli za kamarádem, který si na jednom našem zájezdu do Bratislavy zlomil ruku, do pardubické nemocnice. Ono zrovna bylo po Velké pardubické v roce 1984, kdy Kamil spadl na Taxisu s Dukátem, a ten ho převalil. No a ten kamarád se s ním seznámil, začali za ním chodit lidi z divadla… My jsme spolu začali chodit takhle po dostizích, mně to hrozně bavilo – Chuchle, Lysá nad Labem, … a pro roce jsme najednou zjistili, že by nám to spolu vlastně vyhovovalo. Byli jsme osm let opravdu spolu a poslední čtyři roky v těch svých garsonkách - já s miminem, on s těmi našimi psy.

Nechal vás někdy svézt na koni?
No samozřejmě že jo. Já jsem se ale spíš bála. Nebála jsem se v sedmnácti. Na vysoké škole jsme měli asi měsíční kurz jízdy na koni a tam jsem se, nevím proč, začala bát. Pak jsem se začala učit tady, když jsme měli spolupráci se Slatiňanami s panem doc. Duškem, tak se mi to začalo zase líbit. A pak jsem viděla ty plnokrevníky tady, co dělají i s těmi zkušenými jezdci a trenéry … Ale musím říct, že koně se mi líbí strašně moc, ale mám k nim velký respekt a vím, že koně to vědí.

V důchodu se Kamil začal věnovat westernovému jezdectví…
To byl takový jeho sen od dětství, taková klukovská romantika. Měl nejradši takové ty disciplíny přiježděnosti koní. On totiž prošel i military, byl reprezentantem, měl splněnou kvalifikaci na olympiádu v Mnichově, ale protože jeden z jeho kolegů utekl i s koněm přes hranice, tak tam nikoho nepustili. Což je možná dobře, protože Kamil řekl, že by tam bývali zůstali. A já bych ho tím pádem nepoznala, takže všechno zlý pro něco dobrý (smích). No a ten western… bavili ho tyhle věci přiježděnosti koní. Dokonce jednou vyhrál i tele, to jsme pak měli u známých. Naštěstí (smích).

Takže když to shrneme, s Kamilem jste se nenudila?
Absolutně ne! Ale řeknu vám ještě jednu věc. Herci a zejména herečky si strašně špatně hledají partnery. Kolik krásných, šikovných kolegyň si našlo partnera a ono mu pak po čase začalo vadit, že jsou po večerech v divadle, že se na tom jevišti s někým objímají. Zatímco mně přišlo úplně samozřejmé, že Kamil i na Štědrý večer bude u koní a vůbec mě nenapadlo o tom přemýšlet a jeho zase nenapadlo, že budu večer pryč. Mně se jednou někdo ptal „A ty jsi pořád s tím Kamilem?“ A já říkám „No, víš, když přijdu večer z představení, tak tam někdo spí, ráno už tam nikdo není, ale pak tam odpoledne někdo zase usíná… možná je to pořád Kamil“.  Tomu jsme se samozřejmě smáli. My jsme byli založení ne na toleranci, ale prostě že nás bavila profese toho druhého, měli jsme k ní úctu a měli jsme ji rádi. A přišlo nám samozřejmé, že on bude neustále u koní a já budu prostě v divadle. A to mi přišlo úžasné a musím říct, že v tomhle jsem měla kliku.



Česká pojišťovna AGROFERT Pardubický kraj Pardubice Česká republika

Novinky e-mailem

Přejete si dostávat novinky do Vaší e-mailové schránky? Vyplňte následující formulář.

Novinky e-mailem

Agrofert park

  • +420 466 797 111
  • Mapa a kontakty

© 2016, Dostihový spolek, a.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑