Nově je obohatí kreslené vtipy s koňskou tématikou od Jana Honzy Lušovského

30. duben 2015

Návštěvníky dostihů na pardubickém závodišti čeká od této sezóny, která začíná symbolicky na státní svátek v Den vítězství 8. května, příjemné překvapení. V dostihových programech najdou vedle tradičních informací pokaždé originální vtip s dostihovou tématikou od známého pardubického umělce Jana Honzy Lušovského. Držitele českého rekordu zapsaného v Guinessově knize rekordů samozřejmě uvidí návštěvníci přímo na závodišti. Východočeský bavič v roce 1997 nakreslil během 55 hodin neuvěřitelných 379 vtipů s dostihovou  tématikou.
 
Jan Honza Lušovský - kreslíř, humorista, ilustrátor, bavič a emeritní učitel stolničení je neodmyslitelnou tváří pardubického závodiště. Jak sám říká, na dostihy v Pardubicích chodí, co začal chodit. Nemá rád slovo - jakoby - všechno chce dělat doopravdy. "Narodil jsem se dva dny před koncem první poloviny 20.století v Pardubicích - Svítkově. Když jsem nebyl přijat pro velký počet uchazečů na uměleckou školu, vyučil jsem se číšníkem v hotelích Grand a Zlatá Štika v Pardubicích. Mnoho let jsem pak pracoval v tomto oboru, a při tom vždy kreslil," přibližuje začátky své umělecké kariéry Lušovský.

Po vystudování Střední hotelové školy v Poděbradech, a také po vážném úrazu, se stal na 13 let učitelem stolničení na odborné škole v Chrudimi. "I v této profesi jsem pak dosáhl poměrně velkých úspěchů, s nadsázkou rád říkávám, že tak trochu proti své vlastní vůli, protože jsem chtěl vždy kreslit," pokračuje renesanční osobnost pardubického regionu. Jen namátkou - se svými studenty oflambovali na festivalu rekordů v Pelhřimově 1001 palačinek za 3.hodiny a sedmminut a byli zapsáni do Guinnessovy knihy rekordů. Při škole založil a vedl Klub historického stolničení Kat Mydlář, se kterým obsluhovali mnoho význačných hostů. Mezi nejvýznačnějšími hosty byl například i tehdejší prezident Václav Havel. "Jsem také autorem a ilustrátorem nejen mnoha kalendářů kresleného humoru s gastronomickou tématikou, ale také své publikace Stolování pro každého," dodává Lušovský.

Považuje se víceméně za Pardubáka žijícího v Chrudimi, kde teď již trvale od roku 1995 se svojí manželkou v hezkém staré domě po manželčiných prarodičích bydlí. "Chrudim jsem se naučil mít rád, mám zde spoustu přátel, dostalo se mi zde té cti, že jsem obdržel ocenění Osobnost města Chrudim za rok 2010, ale mojí srdeční záležitostí jsou pardubické závodiště a Pardubice vůbec," říká umělec. 

Kreslí v podstatě celý život, vtipy začal kreslit okolo roku 1975, tehdy nejvíce pro noviny a časopisy. Dnes kreslí zejména kalendáře,omalovánky, ilustruje. Připravuje a provádí také různá kreslířská vystoupení pro děti i dospělé. Stolování má dnes jako občasného koníčka, přednáší. "Mnoho let pravidelně kreslím také pro radost dětem ve všech nemocnicích Pardubického kraje a na dětském oddělení Dětské kliniky v Hradci Králové. Pravidelně také kreslením bavím a těším dětské pacient y v Hamzově odborné léčebně Luže - Košumberk," konkretizuje výčet svých aktivit.

"Mohlo by se zdát, že při mé práci už nemohu mít žádné koníčky. Samozřejmě, že vlastní práce je mým koníčkem největším, ale opak je pravdou. Mým největším koníčkem jsou pochopitelně dostihy. A pak, protože mů tatínek byl pánský krejčí a já jsem se vždy rád oblékal, ostatní mé koníčky, tedy sbírky, souvisejí s oblečením." Sbírá a rád nosí například klobouky, motýlky, boty, jak jinak než koně, a jiné. Možná se měl stát oděvním návrhářem. 
 



INTERVIEW
 
Kdy jste začal chodit na dostihy a kdo vás k nim přivedl? Svoji roli sehrála asi i okolnost, že váš dědeček byl ševcem ze Svítkova?
Asi ano. Jelikož jsme bydleli nedaleko tehdejších dostihových stájí, opravoval holínky všem žokejům. Tak se stalo, že jsem již od dětství byl v kontaktu s tímto prostředím, a své dětství trávil z velké části v dostihových stájích. Koně a dostihy se mi zalíbili natolik, že jsem cítil potřebu přenášet je kresbou na papír. Původně to byla kresba vážná, vtipy přišly až později. Když jsem se večer díval na autobus, který odvážel po práci ve stájích žokeje do hotelu v Pardubicích, kde byli ubytováni, netuš il jsem, že se s nimi budu potkávat v pozdějších letech jako číšník a kamarád tamtéž. S Václavem a Jirkou Chaloupkovými, Karlem Benšem, Frantou Zobalem, Kamilem Kuchovským a mnoha dalšími žokeji jsme trávili opět mnoho času. Když Václav Chaloupka vyhrál svoji první Velkou pardubickou, podílel jsem se jako mladý číšník na přípravě tradičního banketu v hotelu Zlatá Štika v Pardubicích. Dnes jezdím na dostihy do Pardubic pravidelně s partou známých vlakem, vždy si to hezky užíváme, máme rádi překrásné prostředí a atmosféru okolo koní. Pardubické závodiště je rok od roku krásnější. Ještě ke koním. Kůň je pro mne nejkr ásnější zvíře na světě. Kůň chce závodit, chce zvítězit, má radost, že zvítězil, a my mu tu radost dopřejme. Věřte mi, že občasný úraz koně či žokeje při dostihu nás, věrné příznivce tohoto sportu, bolí možná více než kohokoliv jiného,ale nikdo přece nechceme, aby koně skončili jen v zoologických zahradách.

Co pro vás znamená Velká pardubická a co si myslíte o škarohlídech, kteří předpovídají konec cross country obecně?
Velká pardubická a dostihy obecně jsou pro mne nejúžasnější společenskou záležitostí, možností setkávání, úžasnými sportovními zážitky, prostě vším, co patří ke krásnému odpoledni u nás v Pardubicích. Já se na dostihy dívám také výtvarnýma očima, fascinují mne barvy dresů atd. Myslím také, že všem koňákům voní nejen koňský pot, ale i koňské koblihy. Věřím, že dostihy jsou věčné, jako lidstvo samo. Rád bych také věřil, že budu moci kreslit vtipy na Taxisův př&iac ute;kop a dostihy obecně ještě dlouho a nenajde se nikdo, kdy by se na mne zlobil proto, že si z nich dělám legraci. Vždyť čím veseleji budeme dostihy vidět, tím lépe. Závěrem - prostě Pardubice a dostihy = husí kůže. 
 
V roce 1997 se vám podařilo uskutečnit ještě váš tehdejší rekord. Za 55 hodin jste nakreslil 379 vtipů s dostihovou tématikou. Zavzpomínáte?
Svého času jsem si uvědomil, že když mi v novinách a časopisech v týdnu,kdy se konala Velká pardubická, vychází vždy tolik vtipů, nemám pravděpodobně v této disciplině konkurenci, a tak se zrodil nápad na rekord. Byl jsem pak zapsán do českých dodatků Guinnessovy knihy rekordů. Atmosféra byla úžasná, návštěvníků mnoho, lidé mi nosili různé občerstvení, vzpomínám si, že mi jedna paní přinesla i švestkové knedlíky. Kreslil jsem dva dny a dvě noci, vsedě, vkleče i vleže, na noc mě pořadatel vždy odvezl si zdřímnout domů.

Na co se mohou těšit majitelé dostihových programů a kde vůbec vznikl ten nápad doplňovat je vtipy?
Nechte se překvapit, sám si to v záplavě vtipů, které nakreslím, pořádně nepamatuji. Nápad kreslit vtipy do programů na pardubickém závodišti není v mém životě v podstatě nic nového. Chtěl jsem se jen vrátit ke staré tradici... Věřte mi, že pro Vás kreslím rád, z lásky k dostihům. A také zadara. Vystavoval jsem v minulosti mnohokrát, výstavy nesly názvy například Dostihová jedenáctka, Óda na Taxis, Taxis stokrát jinak, Koníčky a koníčci J. H. Lušovského.

TELEGRAFICKY:
 K BOHU - Na otázku, zda věřím v Boha, odpovídám, že nevím, ale Někomu bych chtěl poděkovat, za to, co snad umím a mohu dělat.
KE SLÁVĚ - Můj vztah ke slávě a k popularitě se časem mění, s přibývajícím věkem jsem pochopil, že důležitější než sláva a popularita je vlastní práce a radost z ní. 
SÁM K SOBĚ - Sám sebe charakterizuji jako bohéma s učitelským smyslem pro povinnost, což mě naučila škola.
A ZÁVĚREM ŽIVOTNÍ KRÉDO - Mým životním krédem je - lidé by měli hledat cestu k sobě.


 



Česká pojišťovna AGROFERT Pardubický kraj Pardubice Česká republika

Novinky e-mailem

Přejete si dostávat novinky do Vaší e-mailové schránky? Vyplňte následující formulář.

Novinky e-mailem

Agrofert park

  • +420 466 797 111
  • Mapa a kontakty

© 2016, Dostihový spolek, a.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑